•  

Teambuilding #1: ten prusík už si nikdy nezapomenu navázat předem

21. srpna 2018 Mikuláš Zubec
Kdo z vás si kdy zkoušel brzdit cepínem při pěti různých situacích pádu nebo štandovat ve sněhu či ledu pod stresem, že jeho parťák visí někde dole v trhlině?

Většina naší práce se točí kolem zimních aktivit. Léto tedy bývá volnější, alespoň na zákaznickém servisu. Neúnavná příprava spuštění nové Summit Academy si však vybírá svou daň i v létě, ale my byli neúprosní. Práce nepráce, teambuilding se konat musí. Vždyť kvůli horám všechnu tu práci děláme.

Bez tří členek vyrážíme v téměř kompletní sestavě – Vojta, Ján, Péťa, Kuba a Kuba, Ráďa, Míša a já. A protože to byl náš první společný výjezd do letních hor, museli jsme začít zlehka. Pro někoho to byl dokonce první výjezd do Alp. Nejdříve tedy do Raxu s cílem metodického dnu via ferrat a vícedélkového lezení. Kdo byl v Raxu nebo Hollentalu, ví, že je to vstupní brána do světa zajištěných cest a vícedélkového lezení v horách.

Náš tým je opravdu různorodý. Navzájem se skvěle doplňujeme svými zkušenostmi i znalostmi a vybraní jedinci si připravili metodický workshop k tématům, ve kterých nejvíce excelují. Od popisu outdoorového vybavení přes uzly jsme se dostali až ke způsobu dělání štandů při lezení, ledovcové turistice a kladkostrojům.

Právě ledovcová turistika je často velmi podceňovaná. Kdo z vás si kdy zkoušel brzdit cepínem při pěti různých situacích pádu nebo štandovat ve sněhu či ledu pod stresem, že jeho parťák visí někde dole v trhlině? Přesně kolem těchto témat se točil náš třídenní pobyt na Dachsteinském ledovci, kam jsme se přesunuli hned druhý den. Vždy je lepší být připraven a věci několikrát vyzkoušet nanečisto. 

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Chápat jednotlivé souvistosti, postupy a být precizně připraven je naprosto klíčové. Sám jsem na to doplatil, když mi Ráďa zmizela do pomyslné trhliny a já neměl předem uvázaný prusík na jistícím laně. Taky jsem byl bez rukavic – však je teplo ne? Skočil jsem na cepín, začal brzdit. To se povedlo. U dalšího kroku, navrtání štandu do ledovce z dvou šroubů, jsem se už dost trápil. Mimochodem mě začaly mrznout prsty… Třetí krok, přenesení váhy Rádi do štandu. A hle! Kde mám prusík? Už jste někdy zkoušeli vázat prusík zmrzlýma rukama, když jste zaseklí mačkama do ledu a držíte parťáka spadlého do trhliny? Já ano a fakt to moc nejde. Minimálně je to fyzicky i časově náročné a dost nekomfortní. Ještě teď mě pálí lýtka, když si na to vzpomenu. V reálné situaci by tento řetězec chyb mohl dopadnout katastrofálně. Ale jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ A to tu platí dvojnásob.

Metod záchrany, dělání štandů v ledu nebo sněhu, jsme si ukázali spousta. Trhlin jsme přeskočili desítky a via ferratou jsme se dostali i na vrchol Dachsteinu. Chce se mi říct, že „summit“ byl za odměnu, ale vzhledem k množství lidí to bylo spíše za trest. Pro čtenáře jedna rada. Vydejte se na výstup velmi brzo ráno nebo si ustelte na ledovci. Ty dopolední fronty za to nestojí. I tak to byly skvělé dny v horách, a to nezmiňuji večerní „brainstormingy“ při víně. To si každý domyslí sám.

Já, Vojta a Jano jsme měli tu výhodu, že pro nás tento čtyřdenní výjezd neskončil. Pokračovali jsme do Chamonix, kde nás teprve čekalo to pravé alpské dobrodružství. Přečti si další článek o tom, jaké chyby nás málem stály život.