Jakub Jedlička

K lezení jsem se dostal přes jednoho kamaráda, který mě naverboval do lezecké ho kroužku a tím to všechno začlo. Nejdřív jsem lezl jenom na laně, ale po několika letech jsem zjistil, že se nemusím bát u nalezení na prvního a místo toho můžu dělat bouldering. A ten mě pohltil ještě víc. Nejvíc mě na tom baví, že v bouldrech není žádná letecká omáčka. Čistá síla, technika a pár kroků.

Lezení jako takové mě naučilo pokoru k přírodě a soběstačnost. Toho si cením asi nejvíc. Jako dítě jsem prošel snad všema sportama počínaje fotbalem a konče kuželkama. Ve všech sportech závodíš s někým anebo proti někomu a to mě tak nějak vnitřně asi vždycky vadilo, protože nejsem soutěživý typ. To u lezení není. Prostě lezeš sám za sebe a posouváš sám sebe. To mi příjde na lezení to jedinečné.

Největší sportovní úspěchy? Jo, dřív jsem se hodně honil za číslama a chtěl jsem vylézt co nejvíc a nejtěžších boulderů. To teď ale pro mě není úplně priorita. Samozřejmě jsem rád když vylezu nějaký těžký boulder nebo cestu s lanem, ale o tom to pro mě teď není. Můj největší sportovní úspěch teda je to, že ten sport dělám už nějakých osmnáct let v kuse. A pořád se v něm zlepšuju.