Oblíbené kousky Šimona Janošce

Přemýšlel jsem, co je za tím, že jsem schopný nosit svršky, které už začínají postrádat svůj význam. (Třeba kraťasy s takovou dírou na prdeli, že už fakt nemá skoro smysl je používat) Došel jsem k jedné věci. A to k té, že ve chvíli, kdy se obleču a vyrazím ven, do hor, na skály, na trénink – stává se to oblečení součástí mě. Je to další parťák, se kterým sdílím zážitky, na kterého se můžu spolehnout a o kterém vím, že mě vždycky podrží! Se kterým zažiju dobrodružství, něco vylezu nebo zapytlím.

O takového parťáka přijít nechci, to je snad jasný. U mě ta synergie funguje takto. Jsou ale i jiné důvody, proč si každou sezónu nepotřebuju a vlastně ani nechci koupit novou goráčovku, další péřovku atd. Jedním z nich je ekologie. Proč vyhazovat něco co funguje a třeba jen díky malé opravě bude sloužit další rok. Samozřejmostí je, že někdy tu díru prostě zašít nemůžeš, že jo. Zašívat třeba goráčovou bundu by asi byla blbost. Naštěstí v těchhle situacích Mountain Equipment umí pomoct a zajistit profesionální servis po kterém ti přijde bunda „jako nová“.

Díra nemusí být důvod pro to, danou věc vyhodit. Pro mě je to velký nosič vzpomínek. Když vidím některé díry třeba v kalhotech hned si vzpomenu na lezení na Portaletu a zkoušení cesty Ave Cesar. Co ty, když koukneš na svojí roztrhanou bundu, co se ti vybaví?

Tady je pár vzpomínek, které se vybavují mě:

Naranjo de Bulnes – Murciana 78 7c+ – Squall Hooded Jacket 

Španělsko není jen o sportovkách. Na severu v pohoří Picos de Europa, kde jsem vyrazil se Sokolíky, se do nebe tyčí, jako zdvižený prst vápencový monolit Naranjo de Bulnes. I v létě si tady člověk zkousne chladnější počasí, vlhké ranní mlhy a občasné ale za to silné přeháňky. Původní rozpaky jako že „Proč jet v létě do Španělska když je podmínka v Chamonix“ se mi rozplynuly ve chvíly kdy jsem nalezl do první cesty. S Lukášem Ondráškem jsme naběhli do cesty Murciana 78 za 7c+. Musím říct, že to byl zážitek dělat kroky na úplný max v tak veliké stěně. Po celodenním boji se nám podařilo dokodrcat se na vrchol (nejtěžší délku vylezl jen Lukáš). V týhle cestě jsme si užili opravdu všechno od cvakání nýtů po metru, až po délky, kde byli dva nýty na 60 m a možnost jištění velice bídná.

Celý tenhle trip mám spojený s bundou Squall, jelikož jsem ji ze sebe prakticky nesundal. Používám ji všude kde vím, že potřebuju lehkou zbalitelnou bundu, která mě ochrání před větrem. Od jednodélek po bigwally, ale i na běhání, kolo nebo skialpy.

„Go hard or go home“ a tak když jsem poprvé přijel do Chamonix rozhodli jsem se s Ondrou Mrklovským, že vylezeme severní stěnu Velkých Jorrasů.

Jak už je u mě standartem, vždycky když nastupuju do velké stěny s legendární cestou, den předtím musí pršet. A tak jsme už při nástupu ťapali po deštěm rozmáčeném ledovci. Jelikož deště není nikdy dost a lezení za hezkého počasí je nuda, chytá nás déšť i první den ve stěně a do třetice všeho dobrého… většinu sestupu nám taky prochcalo.

Nevím, co bych tam bez mého Tupiláčka dělal. Dostal sodu a prošel si dost nehezkými věcmi. Šoupáním v koutech, odírání ve sparách, zásahy kamení a i tak mě nezradil! 

Ostrý špičatý vrchol s ještě ostřejšíma cestama. Většina tamnějších cest nejde s obtížností pod 6c+. Na druhé straně, nejtěžší, do čeho tam člověk může nalézt je 8b+. Můj sen, za kterým se tam vracím je vylézt cestu „Ave Caesar 7c+“. Brutální spárová libůstka, kde lezec najde opravdu všechny rozměry spár. Od širokých po úzké prstovky. Nejtěžší délky jsou po vlastním, takže si tady člověk užije nejen fyzické utrpení, ale i psychický zážitek. Otázky „Založit a spadnout, nebo to raději přelézt a vytočit desítku do friendu?“ Ty jsou v Caesarovi na denním pořádku.

Jelikož je Portalet už výše v horách tak se stává že podvečery bývají prchavé. Goráčový kalhoty do stěny netahám, to je jasný. Moje Comici pants jsou super v tom, že krom možnosti se hýbat ve všech směrech přináší i to, že když promoknou, velice rychle uschnou. Proto jsou mou standartní výbavou pro letní lezení v horách od Tater po Chamonix.

Vega je bunda, která mi nikdy nechybí v batohu. Od chladných nocí strávených v Ádru na zahrádce před hospodou, po zimní bivaky v horách. Jezdí se mnou vždy a všude. Teplá, zbalitelná bunda. kterou lze vyvážit snad jen zlatem.

"Příště, až budeš i ty řešit, jestli vyhodit mikinu kvůli rozjetému zipu nebo podobné maličkosti, zamysli se nad tím, jestli nestojí za opravu. Pokud ti nepřináší vzpomínky na zážitky v ní prožité, minimálně na zahradu nebo do širočiny se hodit určitě bude a k tomu ulehčíš přírodě i peněžence!"