Zima 2024/2025: nejdřív „zima bez sněhu“, pak pár dnů, které přepsaly historické tabulky

Nová zimní sezóna pomalu začala – ta, na kterou se těší každý, kdo miluje dlouhé sjezdy, skialpové výstupy a tiché dny v horách. Jenže „zima“ má různé definice: meteorologická začala už 1. prosince, zatímco astronomická odstartuje až 21. prosince zimním slunovratem. A pak je tu třetí, nejdůležitější definice pro nás: zima je  když leží sníh na horách.

Právě tahle „sněhová zima“ je na začátku sezóny vždycky nejistá – někdy se hory přepnou do plného režimu už v listopadu, jindy se čeká a první stabilní základ se vytvoří až později. Co ale víme úplně přesně, je to, jak vypadala zima minulá. A protože čekání na první pořádnou nadílku umí být dlouhé, pojďme si ho zkrátit tím, že se ohlédneme,  jaká byla zima 2024/2025 z pohledu sněhu a lavinové aktivity napříč regiony severní polokoule. V jedné větě: byla mimořádně různorodá – někde se psaly rekordy z hlediska historických maxim, jinde se lámala historická minima, a toto všechno ovládaly velké atmosférické systémy jako La Niña, AO a NAO, o kterých jsme již podrobně psali v tomto článku. 

Globálně do toho promlouvaly tři velcí hráči: La Niña, arktická oscilace (AO) a severoatlantická oscilace (NAO). V zimě 2024/25 se rozjela slabá La Niña (NOAA CPC), která typicky posouvá pravděpodobnostní mapu srážek nad Pacifikem – častěji vlhčí scénář pro Pacifický severozápad a sušší pro část jihu USA (NOAA Climate.gov). Evropa se mezitím potýkala s „přepínáním“ atlantské cirkulace z pozitivní do negativní fáze (NAO; vysvětlení indexu), což podporuje střídání epizod – jednou déšť a sníh pouze vysoko v horách, jindy krátké, ale intenzivní sněžení v nížinách. 

A tenhle kontrast nebyl jen v mapách, ale i v lyžařském provozu: zatímco středisko ve francouzských Alpách Alpe du Grand Serre po letech nejistoty oznámilo, že se už neotevře pro další zimní sezónu (Le Monde; AFP/Le Figaro). Tak na druhé straně oceánu v USA Arizona Snowbowl odjelo rekordně dlouhou sezónu 185 dní (8. 11. 2024 – 1. 6. 2025) (Snowbowl).

Česko: teplo, sucho a sníh „na půl plynu"

V Česku byla klimatologická zima (prosinec–únor) teplotně nadprůměrná. Průměrná teplota vyšla 0,1 °C, což je o 0,8 °C tepleji než normál 1991–2020 (Tisková informace ČHMÚ, 4. 3. 2025).

Naopak srážkové (a tím pádem i sněhové) úhrny byly silně pod limitem. Celkový úhrn srážek byl v průměru jen 79 mm, tedy 62 % normálu 1991–2020 (ČHMÚ). ČHMÚ navíc upozorňuje, že zásoby vody ve sněhu byly zhruba na polovině dlouhodobého průměru (tamtéž). To je samozřejmě velký problém nejen pro milovníky zimních sportů, ale především pro přírodu. Celý průběh zimy je znázorněn na obrázku 2, kde je vidět, že jsme se ani zdaleka nepřiblížili zimám v letech 2016/2017 nebo 2018/2019.

Není však bez povšimnutí, že i v takové zimě se objevila zajímavá data: například Lysá hora zaznamenala nejvyšší denní úhrn nového sněhu 40 cm (12. 1. 2025) a Labská bouda maximum výšky sněhu 141 cm (17. 2. 2025) (ČHMÚ). Jenže tyto špičky byly v kontextu předchozích zim spíš slabší.

Slovensko: rekordně málo dnů se sněhem

Slovenský hydrometeorologický ústav popsal zimu 2024/2025 jako sezónu s mimořádným nedostatkem sněhové pokrývky, přičemž hlavní příčinou tentokrát nebylo jen teplo, ale hlavně nedostatek srážek (SHMÚ).

Zimu na Slovensku si tak můžeme demonstrovat pomocí počtu dnů se sněhovou pokrývkou. SHMÚ uvádí rekordně nízké hodnoty na některých stanicích – Piešťany 1 den, Spišské Vlachy 8 dní, Poprad 19 dní, Lom nad Rimavicou 20 dní (SHMÚ).

Alpy: slabší start a nečekaný obrat na jaře

V Alpách byl začátek sezóny v nižších a středních výškách často rozpačitý – teplejší počasí, vyšší hranice sněžení, zapříčinilo vytvoření slabšího základního sněhového „polštáře“.

GeoSphere Austria shrnula meteorologickou zimu 2024/25 v Rakousku jako mírnou a velmi suchou – plošně v Rakousku spadlo zhruba o 45 % méně srážek než v průměrné zimě a ve srovnání s obdobím 1961–1990 byla teplota +2,3 °C v nížinách a +2,8 °C v horách (GeoSphere Austria). Na sněhu je vidět extrémní „výšková nerovnost“: pod 500 m bylo nového sněhu o 90 % méně a dnů se sněhem o 85 % méně, zatímco nad 1500 m bylo sice o 40 % méně nového sněhu, ale počet dnů se sněhovou pokrývkou byl obvyklý, jako v jiných letech. A pár příkladů za všechny: na Rudolfshütte (2317 m) byla maxima sněhu v zimě jen 104 cm (29. 1.), nejnižší hodnota od začátku měření v roce 1963; ve Vídni (Hohe Warte) padl součet nového sněhu jen 1 cm – minimum v řadě od roku 1952 (GeoSphere Austria).

Na druhou stranu zároveň platí, že i v suché zimě umí Alpy během pár dnů přepnout do extrému krátkým intenzivním sněžením: v alpské bilanci (listopad–duben) GeoSphere uvádí, že v prosinci 2024 napadlo v některých oblastech během pěti dnů kolem 1 metru nového sněhu, například ve Warth, Langen am Arlberg a Seefeldu (Alpenklima – Bilanz Winterhalbjahr 2024/25).

V italských Alpách hodnotí zimu ARPA Piemonte (krajský úřad pro ochranu životního prostředí) jako teplou a chudší na srážky: průměrná teplota byla asi 2,9 °C, tedy +1,1 °C vůči srovnávacím letům 1991–2020, a srážky byly 120,5 mm s deficitem −18 % (ARPA Piemonte – Il clima in Piemonte, Inverno 2025).

Po suché a teplé první části alpské zimy přišla v některých oblastech druhá část sezóny, která přinesla výrazné sněhové epizody, pozdní sezónní návraty zimy a lokálně i rekordy.

Švýcarsko: zima slabší, duben dramatický

Švýcarsko je učebnicový kontrast. Tam, kde sníh v zimě často chyběl nebo zde byla „nekonzistentní“ sněhová pokrývka, dokázala druhá polovina dubna přinést situace typické spíše uprostřed zimy.

V polovině dubna 2025 řešilo Švýcarsko masivní sněžení, kdy v nejvíce zasažené části regionu Simplon se ve stanici Bortelsee uvádí rekordních 226 cm nového sněhu za 48 hodin (15.–17. 4. 2025, zdroj 1, zdroj 2).

Severní Amerika (USA + Kanada): sněhu dostatek, ale rychle zmizel

V pacifickém severozápadě USA (Washington/Oregon) byla situace prakticky opačná, než v Alpách. Zima přinesla dostatek sněhu, ale teplé a suché jaro jej dokázalo roztát neobvykle rychle. NASA Earth Observatory ukazuje změnu sněhové vodní hodnoty (SWE) jako procenta průměru 2001–2021: region byl v polovině března zhruba na 120 % průměru, ale do konce května spadl přibližně na 45 % průměru (NASA Earth Observatory, 2025).

A hned severně odtud je dobré přidat kanadský kontext, protože Britská Kolumbie je pro sníh na severní polokouli „velká liga“ – jenže i tam šlo v sezóně 2024/25 často o kontrasty. River Forecast Centre v bulletinu k 1. 4. 2025 uvádí, že průměr všech sněhoměrných stanic v Britské Kolumbii byl 79 % normálu (v roce 2024 to bylo dokonce pouze 63 %). (BC Snow Survey and Water Supply Bulletin – April 1st, 2025).

Japonsko: když 12 hodin stačí na „město pod sněhem"

Sněhovým králem loňské zimi je však bezesporu Japonsko. V Hokkaidó ukázala zima 2024/2025, jak se umí vzdušná vlhkost nad „teplým“ mořem přeměnit ve sníh: město Obihiro zažilo 129 cm sněhu za 12 hodin (AP News, 4. 2. 2025; Japan Times, 4. 2. 2025). Jinými slovy, pokud jste nechali sněžný skútr venku přes noc, tak ráno byl kompletně pod sněhem. A aby bylo jasné, že to nebyl „jen“ ojedinělý příval tak v severním Honšú naměřila stanice Sukeyu (Aomori) v sezóně maximum 509 cm výšky sněhu (pamatujete si maximum 141 cm na Labské boudě? ) – a to 20. a 23. 2. 2025 (Weathernews).  Podle souhrnu průběhu zimy pak měla oblast kumulativní úhrn sněžení přes 14 metrů (The Watchers).

Na první pohled by se mohlo zdát, že když je méně sněhu, bude i méně lavin. V realitě to často znamená jen jiný typ lavinového problému a především jiné načasování.

Evropský kontext dobře shrnuje EAWS: pro sezónu 2024/25 uvádí průběžně celkem 70 obětí (EAWS Fatalities 2024/25). Nejvíc obětí z těchto 70 připadá na Francii (21) a Švýcarsko (20) (EAWS).

Pro Slovensko je zajímavé, že i při slabších sněhových podmínkách Horská záchranná služba uvádí, že během zimní sezóny (prosinec–duben) zaznamenala 4 lavinové nehody, z toho 1 tragickou, a celkem 12 lavin s účastí člověka (HZS SR, 5. 6. 2025). Česko se naštěstí obešlo bez lavinových obětí i když pár samovolných lavin v Krkonoších také spadlo.

Největší jednotlivá nehoda podle počtu obětí: v seznamu EAWS vyčnívá případ Rimpfischhorn (Švýcarsko) 24. 5. 2025 – 5 obětí (EAWS; souhrn události např. BBC).

Jedna z největších nehod podle počtu zasažených a zasypaných byla ve Val-Cenis (Francie) 29. 1. 2025, kde se mimo sjezdovky uvolnila velká lavina a strhla skupinu 7 osob; 4 zemřeli a 3 byli bez zranění (oficiální informace Préfecture de la Savoie). Regionální report zároveň uvádí, že 4 členové skupiny byli zcela zasypáni (Savoie News).

Aby to nebyl jen „seznam evropských tragédií“, stojí za připomenutí i jeden téměř neuvěřitelný příběh se šťastným koncem ze Skandinávie. V Lyngenu v severním Norsku byl v březnu 2025 vyproštěn lyžař/turista po téměř 7 hodinách pod lavinou, a to díky vzduchové kapse pod zhruba 1,5 m sněhu. Podle lavinového výzkumníka Auduna Hetlanda je tak dlouhé přežití „téměř unikát“ (The Guardian).

V Severní Americe oproti Evropě bylo méně lavinových nehod. V USA je pro sezónu 2024/25 evidováno 19 fatálních incidentů, které si vyžádaly 22 obětí (American Avalanche Association – US Avalanche Fatality Statistics 2024–25). Jako nejtragičtější jednotlivý případ se v sezónních přehledech objevuje komerční heli-ski nehoda na Aljašce se 3 zasypanými (a předpokládanými oběťmi) (AP News).

V Kanadě patřila k nejvážnějším událostem sezóny lavina Clute Creek (Britská Kolumbie) 24. 3. 2025, kde také při heli-ski byly zavaleni 4 lyžaři, z čehož bohužel 3 nepřežili (incident report Skimag; doprovodná informace RCMP).

Všechny čísla lavinových nehod včetně jejich příčin jsou pak vidět na grafech v obrázcích.

Zima 2024/2025 byla v mnoha regionech sezónou, kdy jsme viděli extrémní přívaly sněhu i jeho extrémní nedostatek. Střední Evropa a Alpy zažila především to sucho a teplo. Za super prašanem jsme museli spíš do Japonska nebo Ameriky. A laviny? Bylo jich spíše méně, ale stále představovaly velký problém, který stále přetrvává a vyžaduje neustálou prevenci, lepší informace a hlavně velký respekt. 

Na úplný závěr bych chtěl zmínit, že s celým článkem nám pomohla AI. Především nástroje DeepResearch, které vyhledaly zdroje, na které bychom mohli klidně zapomenout. Přesto ale nejsme neomylní a pokud najdete nějakou nesrovnalost, napište nám.

Autory jsou Roman Juras a Vojtěch Moravec z Katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování (KVHEM) na ČZU v Praze. Jejich aktivity můžete sledovat taky na Instagram profilu @kvhem.

Fakulta životního prostředí na ČZU v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu přírody a přírodních procesů a konkrétně KVHEM se dlouhodobě zabývá především modelováním vody v krajině. Roman a Vojtěch se specializují na problematiku sněhu, jeho měření a možné rizika se sněhem spojené.