Jaké jsou disciplíny lezení

Bouldering

Stále rostoucí obliba boulderingu spočívá v intenzitě každého kroku a také v tom, že není potřeba žádné jištění. Kromě lezeček, magnézia a maglajzpytlíku stačí už jen bouldermatka jako ochrana při dopadu. Ve větších městech se začínají provozovat lezecké haly, zaměřené jen na bouldering.

Sportovní lezení

Nejrozšířenější disciplína. Leze se umělých stěnách a cvičných skalách, většinou jednodélkové cesty. Cesty bývají osazeny pevnými body, které nejsou daleko od sebe. Ke sportovnímu lezení stačí jen základní výbava – lezečky, lano, expresky, jistítko, nějaké karabiny a smyčky, pytlík na magnézium.

Alpské lezení

Jde o vícedélkové lezení v horách. Musíme počítat nejen s technickou náročností lezení, ale také s objektivním nebezpečím (např. padající kamení). Lezení v horském terénu vyžaduje nejen lezecké schopnosti, ale také všestrannost, odolnost proti vrtochům počasí a další dovednosti (orientace v cestě, budování štandů atp.).

Při lezení v horách představují zkušenosti velké plus. Na horách se leze s polovičními nebo dvojitými lany a kromě dostatečného množství lezeckého hardwaru budete muset vyladit ještě oblečení a boty pro cestu na nástup a sestup.

Bigwallové lezení

Vícedélkové lezení vysokých skalních stěn. Taková cesta může mít třeba 30 délek a její vylezení může trvat i několik dní. Mekkou bigwallu je Yosemitské údolí v Kalifornii. Materiálově je to nejnáročnější odnož lezení. K výbavě na bigwallové lezení je potřeba i více smyček a karabin, spousta mobilních jistících pomůcek a také plošina na spaní ve stěně, tzv. portaledge. Veškerý materiál pro pobyt ve stěně musí lezci tahat stěnou. Slouží k tomu tzv. tahačáky, angl. haulbagy.

Lezení v ledu

Odehrává se většinou na zamrzlých vodopádech nebo ve zledovatělých žlabech severních stěn. Místo rukou jste v kontaktu s horou prostřednictvím ostrých cepínů a maček, kterým se na ledech říká zbraně. Nutné je umění zakládat jištění (šrouby do ledu). Kvalita a stabilita ledu je mnohdy nevyzpytatelná a může se lišit v jednotlivých částech ledopádu. Ledolezení je velmi náročné na vybavení – potřeba jsou šrouby do ledu a pro lezení v často vlhkých až mokrých stinných koutech je zásadní dokonalé funkční oblečení.

Mixové lezení

Lezení v horském terénu, u kterého se střídá skalní terén s ledovým. Velmi komplexní lezení pro všestranné a zkušené horolezce.

Drytooling

Drytooling je nejmladším odvětvím horolezectví a dělí se na přírodní a závodní. Při přírodním se pro lezení po skále používají mačky a cepíny, při závodním se neleze po skále, ale po betonových stěnách, na které jsou připojeny různé umělé překážky, nejčastěji ze dřeva. Cepíny a mačky jsou stejné jako při lezení v ledu.

Výškové, expediční horolezectví

Lezení ve vysokých horách se někdy nazývá himálajské lezení. Vyznačuje se extrémní fyzickou náročností, která se násobí působením vysoké nadmořské výšky. Extrémní klima je mnohem větší překážkou než technická obtížnost výstupu. Rozhodně je to nejnebezpečnější forma lezení.

Po čem se leze…

Při lezení se setkáte s různými druhy skal a jejich vlastnosti mají vliv i na techniku lezení.

Vápenec

Vápencové skály jsou nás hojně rozšířené. Na vápenci se většinou praktikuje silové lezení. Pro začátečníky a méně zdatné lezce čeká na "vápně" jedna nepříjemnost. Na často lezených cestách nižší obtížnosti musíte počítat s uklouzanými stupy. Obecně je vápenec velmi kluzký, když je na povrchu vlhký. Nejrozsáhlejší oblastí vápencového lezení u nás je Moravský Kras.

Žula, granit

Při lezení po žule můžeme většinou počítat s drsnou, neklouzavou skálou. Granit a žula poskytují velmi často ukloněné plotny pro „pohodové“ lezení na tření, tzv. rajbasy. Výborné terény pro lezení po žule jsou ve Vysokých Tatrách. Vynikající granitové skály jsou hlavně ve Švýcarsku v okolí průsmyků Furka a Grimselpass a také v Bergellu na pomezí Švýcarska a Itálie.

Pískovec

Pískovcové lezení patří mezi "české sportovní dědictví". Lezení po pískovcových skalách a věžích má v severních Čechách a v německém Sasku velkou tradici a vysokou úroveň. Specifická pravidla jsou velmi konzervativní a přísně se dodržují. Lezení v pískovcových věžích vyžaduje nejen technickou dovednost a sílu, ale také specifické jištění. Chcete-li zlepšit techniku lezení (hlavně nohama) i odvahu, mezi lezci tzv. morál, vyrazte na písky. Legendární Adršpach, sousední Teplické skály a rozsáhlé Labské údolí nabízejí řadu možností.

Slepenec

Hrubozrnná hornina, která vznikla slepením řady částic do velkých bloků. Nejznámější lezení po slepencích je na věhlasných homolovitých kopcích v řecké Meteoře ("létající" kláštery), ale po slepenci si výborně zalezete i ve slovenském Súlově.

Překližka a členité struktury

Než vyrazíte lézt do skal, je dobré začít na umělých stěnách. Dříve byly umělé chyty různých velikostí a tvarů přišroubovány na překližkové desky. Současné, moderní stěny mají povrch z členité a tvarované struktury, která imituje reálnou skálu.