Lezení v North Wales: zážitek, na který nezapomeneš
Češi sem jezdí málo a myslím, že je to škoda. Excelovali by tu! Máme perfektní průpravu na domácím pískovišti a tak nás kvalitní nelámavá skála s dobrými možnostmi zajištění nemůže překvapit nebo snad jo?
Když se řekne lezení ve Velké Británii, většina z nás si představí Peak District a pověstný „gritstone“ s morálovým lezením po vlastním nebo mixy v severním Skotsku za neustále drsných podmínek ovlivňovaných Atlantikem. Na každého tu zkrátka čeká plnohodnotný zážitek nejen sportovního charakteru, ale také psychického charakteru. O tom jsem se přesvědčil i sám, když jsem po první cestě musel pracně skládat své ego rozbité na malé kousíčky.
Po práci legraci
Každý rok se vydáváme do Manchesteru, kde se koná představení zimní kolekce značky Mountain Equipment. Letos však přišla zpráva, že se bude konat v Plas y Brenin, což je centrum horských sportů v srdci Snowdonie („hory“ v severním Walesu). Spojit to s místním lezením se přímo nabízelo. Kolegové se nenechali dlouho přemlouvat a bylo rozhodnuto.
Mimochodem, na zimu 2024/25 se můžeme opravdu těšit. Mountain Equipment tu přijde na trh s novou technickou zateplovací bundou, o které už teď vím, že ji musím mít.
Před prezentacemi kolekcí se nám podařilo vychytat počasí s kolegy z Mountain Equipment jsme ochutnali místní bouldering.
Déšť, vítr, slunce a útesy
Nekecali. Počasí se tu dokáže měnit opravdu rychle a i když celý den prší, neznamená to, že se druhý den nepoleze. O suchou skálu se postará svižný vítr. Propracovanost a kvalita oblečení Mountain Equipment tu rázem dostává jiný smysl a my se tu v našich Squalkách, Ibexech a Tupilakách cítíme jako doma.
Jeli jsme sem bez konkrétních plánů, co budeme lézt. Někde v podvědomí to byl onen gritstone. Bez rozmyšlení kupuji průvodce na lezení v severním Walesu a hned první fotky nás uchvátí lezením na útesech nad oceánem. Ihned je rozhodnuto. Sem prostě musíme.
A protože většina našeho lezeckého tréninku se odehrává na zlínské překližce, chceme začít s těmi vklíněnci, hexy a friendy pěkně zlehka. Cesty internetu a doporučení místňáků nás vedou k cestě „Dream of the white horse HVS 5c“, která je údajně nejhezčí cestou své klasifikace v UK.
Mokrý Sen bílého koně a Betonový komín
Přicházíme k útesu Gogarth a pusa nám zůstává otevřená. Scenérie jak z filmu! Kolmé útesy se vznešeně tyčí z neklidného moře, ve kterém si hrají tuleni. Tak tohle jsme nečekali! Ale konec romantiky, jde se lézt. Sen bílého koně se zdá být dost mokrý v poslední délce a tak volíme také hvězdičkovou cestu „Concrete chimney HVS 5c“.
Co je tu opravdu je typické, je úvodní slanění do jinak nepřístupného útesu. Britové si s sebou často berou jedno lano navíc (single 60), kterou používají jen na slanění. My měli štěstí a ve stěně bylo jedno erární. Jinak bychom si namočili své dvojičky při stahování. Ve stěně nenajdete žádné štandy ani signál na mobilu . Já si naštěstí stěnu dobře nakoukal a pěkný štand dělám na docela pohodlném místě sice za epického zvukového doprovodu – v jeskyni nalevo se ozývá hučení/bručení a já mám pocit, že od tamtud vyleze krakatice a sežere mě, protože jsem narušil její teritorium. Naštěstí to byli jen tuleni . Už na prvním štandu tak mám tolik zážitků, že můžu jet domů.
Radost z výhry klasické střižby o první délku mě záhy opouští a nastupuje silná nervozita. Už se nebojím chobotnice ale toho že vyzipuju celou délku a poplavu 5 km ve studeném moři do přístavu Asi po půl hodině bitky dělám konečně druhý štand. Honza s Janem dolézají a já předávám štafetu s pocitem za dostiučinění. Honza si druhou, lehce mokrou délku užívá s klidem ostříleného sokola a brzy už si vyprávíme své dojmy po cestě k autu. A já začínám dávat dohromady ono rozbité ego. Tak první cliff máme odškrtnutý a nutno říct, že to bylo opravdu epické.
Fish and chips
Máme ještě dva dny lezení a i přesto, že celou noc pršelo, vytipujeme si oblast v závětří a zkoušíme štěstí na prosluněné skále kousek nad oceánem. Bingo! Jednodýlky v krásné a kompaktní bílé skále podobné žule. Jak je možný, že tu mají tak krásně a jejich národní jídlo je fish and chips? Ryba je výborná, ale pořád je to jen obalovaná ryba bez špetky nápadu. Nebýt jejich gastronomie, hned sem stěhuju celou rodinu :).
Honza i já si tu lezení naprosto užíváme. Pro tyto dny doslova stojí žít. Za odpoledne jsme si tu každý vytáhli dvě krásné cesty a s klidem v duši googlíme další gastro zážitek, tentokrát v podobě Indie.
Zpátky na útesy a hřeb našeho „zájezdu“
Využíváme dalšího pěkného dne a vracíme se zpátky na útesy Gogarth a konkrétně na stejnojmennou cestu Gogarth. Jedná se o E1 5c a prý první cestu, která tu byla vylezena. Nemusí se k ní slaňovat a píšou, že se doporučuje nástup za odlivu. U nás samozřejmě vrcholil příliv, ale to není nemoc ne?
Taky že né! Epické a rozbouřené moře jen podkresluje krásu místního lezení. Čekaly nás tu 4 délky krásného lezení, kvalitní skály a dobré možnosti zajištění. Kéž tu nejsme alespoň dva týdny. Už po třech dnech cítím, že se rozlézám a stejně to má i Honza. Édvojka na dohled! Po dolezení Gogarthu sbíháme v lezečkách dolů ještě pro jednu linku, kterou si vyhlédl Honza a korunuje s ní tento den. Krásný asi 30m dlouhý kout v průvodci popsaný jako „longer than it looks“. Nebo by se také dala nazvat „better than it looks“!
Co jsem měl na sobě od značky Mountain Equipment?
- Kalhoty Mountain Equipment Ibex Mountain Pant - softshellové trochu teplejší kalhoty vhodné na různé horské aktivity.
- Triko s dlouhým rukávem Mountain Equipment Redline LS Tee - příjemné triko, které nosím jako spodní prádlo i normálně jako triko na lezení jaro/podzim.
- Technicky střižená Fleece mikina Mountain Equipment Eclipse Hooded Zip-T - neskutečně vychytaná fleecka, bez které se do hor ani nehnu.
- Lehká horolezecká softshell bunda Mountain Equipment Squall Hooded Jacket - ultimátní ochrana proti větru s vysokou odolností - ještě jsem ji za 5 let neroztrhl.
- Nepromokavá bunda Mountain Equipment Tupilak Jacket - trochu overkill bunda na letní lezení, ale svůj účel plní na jedničku.
